28. listopadu 2022
Z Charity Písek
Minulý týden přišel na naši pobočku v Milevsku dopis a nebyl to dopis ledajaký. Bylo to krásné poděkování, které paní Bea adresovala Denise Krausové a také celému charitnímu týmu. Poděkování nás upřímně zahřálo u srdíčka.
Vánoční povídka k zamyšlení: Jak jsem poznala Denisku
Ať přijíždíte z kterékoliv strany, vždy přijedete do Milevska. Veliká chvála panu starostovi, protože už na první pohled je vidět jeho péče a starostlivost. Milevsko je krásné městečko jižních Čech, plné zeleně, krámků, marketů, milých lidí a veselých dětí. A také krásných památek. Jak dlouho bych chtěla žít, žít i v takhle „bláznivé“ době, plné vzruchu, zákonů, občas nesmyslných, kdy jeden den vám někdo vynadá, posílá vás od čerta k ďáblu, druhý den je zase vše jinak a někdo se na vás usměje a den se vám rozjasní. Doba je povážlivá, překvapující, drahota převyšuje platy a důchody, podle tisku prý ze 2/3 jsme na tom dobře a ještě lidé šetří a 1/3 je na úrovni bídy. Nevím, kdo by jásal, ovšem věřím, že lidé žijí z úspor, no proč ne, když v rodině 3 až 4 lidé pracují a mají slušný výdělek, tak je to pochopitelné. Ale ne všichni jsou na tom tak. A co horšího, někomu covid zabil část rodiny, plno lidí připravil o zdraví a léky jsou hodně drahé. Patřím k těm, kdo si udrželi holý život, ale ne zdraví. A tak píši tento příběh, je smutný, ale veskrz pravdivý.
Peníze pomalu docházely, báli jsme se ven z domu, lidé se domova drželi, hrozba covidu byla všude znát. A potom peníze a úspory došly, počítali jsme koruny a nastala bída. Hubli jsme a přemýšleli o nejhorším. Důchodkyně s malým důchodem a syn s nemocí páteře, hezká vyhlídka. Nakonec nebylo co jíst. A potom jsme se obrátili na MÚ v Milevsku o pomoc. Tam nás přesměrovali na Charitu Písek s pobočkou v Milevsku. A nastala změna. Převzala nás tehdy ještě Bc. Denisa Krausová a měla tak milé a chápavé jednání, že jsem okamžitě dostala novou víru v lepší život. Dokázala být přímá a radící, ale také vstřícná, milá, chápající. Mladá, hezká, plná života a tolik se dokázala vcítit do strastiplného života, který nás potkal a povzbudit v době, kdy nás každý arogantně posílal po úřadech sem a tam a nepomohl. Je tolik institucí, které by mohly pomoci. Ne všude se tak děje. V té chvíli člověk tolik touží po podané dlani s pomocí. Chce se jíst, dát jíst dětem, starým rodičům. Peníze nestačí. A tehdy je tu Charita, poctivě rozdělení darované potraviny, zeleninu, ovoce. 3x týdně, nejpotřebnějším klientům. Pracovnice jezdí i do terénu k lidem, kteří nemají to štěstí, aby dobře chodili, omezuje je bolestivá chůze, špatný pohyb a nedostatek peněz na cestu. Potraviny jim dopraví. Jen díky nestačí, provázejí je téměř vždy slzy.
Pracovnice musejí mít silné nervy, jejich poslání je ohromné vypětí nervů. Stačilo by špatné slovo a člověk, který trpí, pod tíhou starostí a bolestí zkolabuje. Stalo se mi to a Bc. Deniska mi tu pomocnou ruku podala.
A najednou je tu světlo, které je sice maličké, mihotavé, jako plamínek svíčky, ale je tu a já vím, že se musí rozsvítit víc, lidé, podejte si ruce, přece ho nenecháme zhasnout. Je to naděje pro vás a vaše děti, ukažme, že jsme schopní, vzdělaní a vstřícní lidé, kteří umí zabojovat a zachránit tuhle zem, ona je malá, ale zaslouží si to. Pomozme si, pomozme těm slabým se také zvednout, bude nás víc a všichni budeme bojovat za jednu, jedinou věc, abychom se měli dobře, měli práci, peníze na udržení zdraví, rodiny, přírody, prostě všeho, co pro život potřebujeme.
A tak vám děkuji, milá Denisko, děkuji všem, kteří s vámi spolupracují a mají stejné myšlenky. Věnujte své mládí a vzdělání dále pro lidi, kteří vás potřebují, nebojte se překážek, ony vás posílí, život se vám odmění spokojeností sama se sebou a to je krásný dar pro celý život.
Přeji vám šťastný vítr do plachet.
Vaše klientka Bea Ch.
