Domov sv. Alžběty ve Veselíčku je služba pro maminky s dětmi, které se ocitly v krizové situaci – například po rozpadu vztahu, bez zázemí nebo v ohrožení domácím násilím.
Každoročně čelíme velkému zájmu ze strany maminek. V loňském roce jsme jich museli odmítnout více než 90… Díky tomu si uvědomujeme, jak je tato služba potřebná.
Rekonstrukce neznamená jen opravu budovy, ale hlavně zachování a rozvoj konkrétní pomoci pro rodiny, které ji opravdu potřebují.
Protože na rekonstrukci věnujeme také peníze z Tříkrálové sbírky, byla v letošním roce i součástí Tříkrálového koncertu. Reportáž natáčel štáb České televize v Olešné, kde maminky dočasně našly azyl v pronajatých prostorách.
Daniela přišla se čtyřmi dětmi z druhého konce republiky. „Jsme tady od září. Je to už její čtvrtý pokus o nový začátek. Pokaždé jsem se vrátila k partnerovi – a vždycky to blbě dopadlo,“ popisuje, když se svým synkem peče koláč. „Tak, vezmi mouku, dosáhneš tam pro ni? Tu modrou,“ úkoluje svého pomocníka.
Loni před Vánoci se ale rozhodla, že znovu už se k otci dětí nevrátí, že další pokus nezvládne. „Ukončila jsem to úplně a odešli jsme na první azyl. Strávili jsme tam devět měsíců a pak jsme přišli sem. Bylo to hlavně kvůli neshodám ve výchově a problémům mezi námi rodiči. A nebylo kam jít. Maminka mi pomoct nemohla, rodina taky ne. Bylo mi opravdu jedno kam půjdu, hlavně, abych zůstala s dětmi. Hrozilo, že by skončily někde v klokánku, pokud nebudu mít kam jít. Neřešila jsem kam, hlavně aby jsme šli spolu,“ popisuje svou složitou situaci vyučená cukrářka. „Tak teď to zamícháme a pak můžeš těsto ochutnat,“ mrkne na syna.
V kolektivu azylového domu písecké Charity poprvé zakusila, jak může bezpečný prostor změnit fungování celé rodiny. „Tady je to asi poprvé, co se opravdu cítím doma. Máme vlastní koupelnu, vlastní kuchyň, nemusím řešit nějaké dělení s někým dalším. Je to první azylový dům, kde moje děti jsou bez nějakých potíží,“ říká s úsměvem. „Pomáhají nám se vším, s čím to jde. Paní vedoucí je hrozně hodná, ochotná všechno vytisknout, poradit, kam jít. Domluvili mi i doktora – mám pojišťovnu, která tu neměla smlouvu, a paní doktorka ji kvůli nám udělala, abych nemusela s dětmi dojíždět. To všechno díky azylovému domu,“ popisuje podporu, kterou tu pro sebe i své děti dostala.
„Každému z nás se někdy může obrátit život naruby. A když těmto ženám a dětem nepomůžeme my, tak už nikdo. Vždycky ten partner chybí, ale je důležité, aby tady měly zázemí. Aby si obnovily návyky, zvládly znovu získat práci, byt, vrátit se zpátky do života. Proto jsme tady,“ popisuje Jana Randlová, vedoucí sociální pracovnice Azylového domu sv. Alžběty.
Její slova připomínají, že za každou korunou v Tříkrálové sbírce stojí konkrétní lidský příběh. A že někdy stačí málo, aby se z nejistoty stala naděje. O rekonstrukci azylového domu i životě jeho klientek se diváci dozvědí i v reportáži v rámci Tříkrálového koncertu České televize.
Paní Martina přišla do Azylového domu sv. Alžběty ve chvíli, kdy už opravdu nevěděla, kam se se svými dětmi obrátit. Dlouho se snažila udržet rodinu pohromadě a věřila, že potíže jsou jen dočasné. Postupně ale vyšlo najevo, že její manžel bez jejího vědomí tajně sázel. Ztráty narůstaly, peníze mizely a dluhy se začaly hromadit. Nejdřív šlo o drobnosti, pak o úspory, až nakonec rodina přišla o veškeré finanční jistoty i o střechu nad hlavou.
Zlom nastal ve chvíli, kdy se situace vyhrotila demonstrativní sebevraždou a manželův přístup se nezměnil. Místo snahy problém řešit následoval nezájem a odmítání převzít odpovědnost. Paní Martina byla na pokraji svých sil, ale věděla, že kvůli dětem musí jednat. Se čtyřmi dětmi se rozhodla převzít iniciativu a vyhledat bezpečné místo. Když zaklepala na dveře azylového domu, nešla si jen pro nocleh. Hledala klid, stabilitu a možnost znovu se postavit na nohy.
V azylovém domě našla zázemí a podporu, která není jen o posteli a teplém jídle. Důležité bylo i to, že mohla situaci postupně srovnat, plánovat další kroky a nebýt na všechno sama. Děti získaly bezpečné prostředí a pravidelný režim, paní Martina prostor nadechnout se a znovu nabrat síly. Cesta před ní není jednoduchá, ale už na ni není sama a její děti mají konečně jistotu, kterou v posledních měsících postrádaly.
Paní Vlasta se ocitla na ulici už jako velmi mladá dívka. Bez zázemí a bez opory se snažila zvládnout životní situaci, která by byla náročná pro kohokoli. Když se jí narodila dcera Natálka, všechno dostalo ještě větší naléhavost. S novorozeným miminkem už nešlo jen o přežití ze dne na den, ale o bezpečí, zdraví a budoucnost dítěte.
Do Azylového domu sv. Alžběty se nastěhovala krátce po porodu. Získala střechu nad hlavou, ale hlavně pomoc, kterou v té době tolik potřebovala. Péče o novorozeně je náročná i za běžných okolností, natož když člověk nemá jistotu, kde bude zítra spát. V azylovém domě našla podporu v každodenní péči o Natálku i praktickou pomoc. Postupně si začala budovat režim, získávala zkušenosti a učila se vnímat vlastní sílu.
S časem bylo vidět, jak velkou změnu může udělat bezpečné prostředí a podpora. Z nezkušené prvorodičky se stala zodpovědná maminka, která se o svou dceru dokáže dobře postarat. Natálka mezitím prospívala a vyrůstala v klidném prostředí, který je pro malé dítě zásadní. Dostala šanci na zdravý start do života a paní Vlasta možnost začít znovu s pocitem, že na to není sama.
