Protože na rekonstrukci věnujeme také peníze z Tříkrálové sbírky, byla v letošním roce i součástí Tříkrálového koncertu. Reportáž natáčel štáb České televize v Olešné, kde maminky dočasně našly azyl v pronajatých prostorách.
Kdo jsou naše klientky a jak u nás žijí?
Paní Daniela
Tady je to asi poprvé, co se cítím doma
Daniela přišla se čtyřmi dětmi z druhého konce republiky. „Jsme tady od září. Je to už její čtvrtý pokus o nový začátek. Pokaždé jsem se vrátila k partnerovi – a vždycky to blbě dopadlo,“ popisuje, když se svým synkem peče koláč. „Tak, vezmi mouku, dosáhneš tam pro ni? Tu modrou,“ úkoluje svého pomocníka.
Loni před Vánoci se ale rozhodla, že znovu už se k otci dětí nevrátí, že další pokus nezvládne. „Ukončila jsem to úplně a odešli jsme na první azyl. Strávili jsme tam devět měsíců a pak jsme přišli sem. Bylo to hlavně kvůli neshodám ve výchově a problémům mezi námi rodiči. A nebylo kam jít. Maminka mi pomoct nemohla, rodina taky ne. Bylo mi opravdu jedno kam půjdu, hlavně, abych zůstala s dětmi. Hrozilo, že by skončily někde v klokánku, pokud nebudu mít kam jít. Neřešila jsem kam, hlavně aby jsme šli spolu,“ popisuje svou složitou situaci vyučená cukrářka. „Tak teď to zamícháme a pak můžeš těsto ochutnat,“ mrkne na syna.
V kolektivu azylového domu písecké Charity poprvé zakusila, jak může bezpečný prostor změnit fungování celé rodiny. „Tady je to asi poprvé, co se opravdu cítím doma. Máme vlastní koupelnu, vlastní kuchyň, nemusím řešit nějaké dělení s někým dalším. Je to první azylový dům, kde moje děti jsou bez nějakých potíží,“ říká s úsměvem. „Pomáhají nám se vším, s čím to jde. Paní vedoucí je hrozně hodná, ochotná všechno vytisknout, poradit, kam jít. Domluvili mi i doktora – mám pojišťovnu, která tu neměla smlouvu, a paní doktorka ji kvůli nám udělala, abych nemusela s dětmi dojíždět. To všechno díky azylovému domu,“ popisuje podporu, kterou tu pro sebe i své děti dostala.
„Každému z nás se někdy může obrátit život naruby. A když těmto ženám a dětem nepomůžeme my, tak už nikdo. Vždycky ten partner chybí, ale je důležité, aby tady měly zázemí. Aby si obnovily návyky, zvládly znovu získat práci, byt, vrátit se zpátky do života. Proto jsme tady,“ popisuje Jana Randlová, vedoucí sociální pracovnice Azylového domu sv. Alžběty.
Její slova připomínají, že za každou korunou v Tříkrálové sbírce stojí konkrétní lidský příběh. A že někdy stačí málo, aby se z nejistoty stala naděje. O rekonstrukci azylového domu i životě jeho klientek se diváci dozvědí i v reportáži v rámci Tříkrálového koncertu České televize.
